Ubytování v Darche nám náš řidič sehnal rychle. Šel od baráčku k baráčku až nám přikývli, že zde můžeme zůstat. Naše ubytování je ve stylu hostelu, několik postelí v místnosti, pár peřin a stůl. Až po chvíli jsme si uvědomili, že jsme byli nastěhováni do nejluxusnějího pokoje ve vesnici. Domácí ho kvůli nám vyklidili a sami si ustlali na zemi v kuchyni. Kuchyně a jídelna je druhou místností našeho baráčku a zde Solam, majitel, provozuje restauraci. Komunikace s domorodci probíhala přes tlumočníka, našeho řidiče, který ovládal angličtinu. Ten však poté, co vypil čajík, nasedl a vydal se na cestu zpět. A tak jsme osiřeli.
Ale ne na dlouho. Po chvíli dorazil místní úředník, mluvící též anglicky, a začala jeho úřední činnost. Získával od nás info, odkud jedeme a kam a s kým, atd. Poté nám ještě pomohl zodpovědět poslední otázky, jako kde je záchod a kde je koupelna. Po chvilkovém rozhovoru s majitelem se začal škodolibě usmívat a přeložil nám odpověd majitele. Na záchod se chodí vlevo od vesnice, podél řeky. A myje se také tam. Už to začíná být lepší a lepší … , ale stále si držíme komfort teplého jídla a pití (Solam a jeho žena vaří výborně !!!). Stejně tak pokojová teplota kolem 10-ti stupňů nám zcela vyhovuje. Víme totiž, že bude hůř.
Začali jsme se ve svém prvním výškovém táboře aklimatizovat, nacházíme se totiž za (nad) hranicí 3000m tedy 3300m.n.m.. Všichni to zvládáme dobře a kromě pokousání blechami a jiným tvorstvem žijícím společně s náma v pokoji a občasnou rýmičkou nám nic nechybí. Jediné co by se mohlo zlepšit je počasí. Stále prší, sněží a je zima …, což nejsou zrovna nejlepší podmínky pro přechod 5-ti tisícového sedla a několikadenní trek se spaním pod stanem a na sněhu. Čeká nás tedy několik dní na tomto místě. Čekat a čekat. Z Kargyaku by nám měli vyrazit naproti nosiči, kteří nám pomohou se zásobama, avšak zatím nemáme žádné zprávy o jejich úspěšném překročení sedla. A tak nám nezbývá než čekat, seznamovat se s místními domorodci, trávit s nimi čas a poznávat jejich zvyky. Jídlo, spánek, čtení, psaní, procházka a znova jídlo … . Člověka to baví přesně 3 dny … a už jsme všichni jak na trní a vyhlížíme nosiče s touhou vyrazit do hor.
Dnes ráno jsem se po třech dnech bez koupele rozhodl pro návštěvu naší koupelny. Šel jsem asi tak půl kilometru po břehu a vyhýbal se minám v podobě lidských exkrementů. Jejich záchod funguje na přirozeném splachování. Pokládají své bobky na kameny u řeky a jednou za čas přijde velká voda a vše to spláchne. V současné době však dlouho žádná nepřišla a tak se chůze po břehu stává dobrodružstvím, připomínající skákání po minovém poli. Když jsem se konečně dostal za zónu schozu, našel jsem si pěkný kámen v řece a odložil šat. S odhodláním eskymáka jsem se vrhl do ledové vody. Má cca 5 stupňů, i když můj tělní teploměr ukazoval méně, tedy 2cm … . Stal jsem tedy po pás ve vodě, přestával cítit nohy a hledal odvahu se ponořit. Nakonec jsem ji našel. Huááá … to bylo probuzení. Celý proces mytí jsem stihnul v 1 minutě a 34 vteřinách, včetně osušení. Nohy, které byly ve vodě nejdéle, jsem začal cítit asi až po 150 metrech běhu zpět do vesnice :). Ale není nad to se pořádně umýt !!!
