27.5. - 1.6.
Ahoj rodinko,vypekla nás technika a satelitní telefon neodesílá maily ani je nepřijímá. Jsme diky tomu trochu odřiznutí od světa a nevíme co se děje za kopcem, resp. pod Himalájskými kopci,ale na druhou stranu to má svoje kouzlo. Ale ne na dlouho. Tak doufám, že se mi to podaří opravit co nejdříve.
Tak jsme převzali školu a pomalu se začínáme sžívat s místní kulturou, zvyklostmi a opravdu všemožnými typy lidí ve vesnici. Člověk by řekl, že nás budou brát jako někoho, kdo jim přijel pomoci...nee. Život tady v těch horách je náročný a místní lidé se snaží přežit. Takže z nějakých dobrovolníku z Čech se na zadek neposadí a snaží se z nich vymáčknout co nejvíce. Otevřelo mi to hodně oči ve spoustě věcí a musel jsem přehodnotit přístup k nim. Příkladem je Hilda,dobrovolnice ze Zélandu, která s námi přijela. S vesničany se od začátku snažila kamarádit, už s našimi nosiči z Kargyaku.Způsobilo to, že u nich klesla tím ,že si je připustila k tělu a neudržela si odstup.První dny ji stejně jako nám stavěli stan a dělali první poslední, Po té, co se s nimi skamarádíčkovala, vykašlali se na ni, a kdybych nezasáhl, nechali by ji nést i věci, které normálně měli vzít oni. Maji tady v Indii kastovní systém a člověk se od začátku musí tvářit a chovat tak, aby ho měli za vyššího a drželi si ho v úctě.
Já s Nikol s tím stale bojujeme a snažíme se. Tím, že Nikol je ženská a ty tu mají menší vliv, je většina vyjednávání a schůzek s domorodci na mně. Občas se tomu musím až smát...Taky by jste se smáli, kdyby jste mě viděli na poslední schůzce s vesničany (musíme s nimi projednávat otázky týkající se školy). Sedělo tam asi 12 chlapů z vesnice, hulákali jeden přes druhého a dávali najevo svůj názor. Já uprostřed toho s vážnou tváři, přikyvoval jsem aniž bych rozuměl, překladatel nevěděl co mi má dřív tlumočit . Nakonec jsem jim pustil video Charlieho Chaplina a všichni byli spokojeni. Chovají se dost intuitivně a mají myšlení (alespoň někteří z nich) malých děti. Číst a psát umí jen několik z nich. Těžko se potom vysvětlují věci důležité pro rozhodnuti. Oni si to proste nespojí. A nebo to trvá déle. Video ale nakonec všechny uklidnilo :) Jednání s nimi je fakt náročné a chce to trpělivost. Naposledy, když jsem vyplácel školníkovy plat, nedokázal pochopit, ze nedostane celý plat, protože nepřišel do práce. Má jakési bodování za odvedenou práci a předchozím dobrovolníkům chodil do práce zřídka. Když jsme přijeli my, snažil se chlapec.Ale za týden dobré práce z měsíce přeci jen nemůže dostat zaplaceno plnou mzdu. Pěkně se rozčiloval a nakonec naštvaný odešel, ani si peníze nevzal. Čekali jsme, že vzburcuje vesnici a přijdou nás kamenovat za to, že mu nechceme zaplatit. Naštěstí vesničané se postavili za nás a vysvětlili mu, jak to chodí. Požádal jsem je, aby nám dali nového školníka (vybírají ho totiž vesničané mezi sebou podle nějakého jejich systému) a že tohoto vyhazujeme. Prosili, ať mu dáme ještě šanci. No, poslední týden se zase snaží a i chodí do práce. Tak uvidíme...
No comments:
Post a Comment