Přišel den D a ve středu ráno v pět hodin jsme naložili jeep až po střechu, resp. na střechu a společně s naším nepálským řidičem Dongo vyrazili na Rohtang pass (3978m.n.m.). Čekala nás 9-ti hodinová cesta, celkem 120 km, z toho přibližně polovina po asfaltu, ¼ po sněhu a ledu. Zbytek po nečem co připomínalo tankodrom a mnohé z toho by i ten tank měl problém projet. Vše bylo umocněno vzdušnou krajnicí, která se nás držela větsinu cesty. Při míjení protijedoucích vozidel, či při předjíždění pomalejších vozidel člověku trochu mrazilo v podbřišku. Zato pohled do té propasti pod kolama zajišťuje stálý přísun adrenalinu.
Při jedné ze zastávek jsem udělal chybu a kouknul se na pneumatiky našeho vozu. Jako sliky na závodní okruh by pneumatiky byly dobré, ovšem do těchto podmínek jsem byl překvapen, že jsme se udrželi na silnici. Čím více jsme se blížili k vrcholu passu 3978m.n.m tím více přibývalo sněhu a ledu. Více a více se tvořily kolony. Situace se začínala stávat neřesitelnou. Auta jela shora, zdola a na úzké silnici a na ledu nebyly schopné se vyhnout. A tak jsme tam stáli proti sobě, řidiči pobíhali kolem a snažili se zorganizovat nějaké řesení, ale marně. Vždycky nějakým zázrakem se někde udělala škvíra a my jí proklouzli. Toto proklouzávání bylo též zajímavé. Díky slabším pneumatikám se náš řidič nerozjel do kopce a tak to vždy musel rozjet a udržovat na minimální rychlost. Auto plavalo ze strany na stranu a my se pomalu blížili k vzniklé škvíře mezi auty. Někdy pro umocnění tuto škvíru ohraničovala krajnice a propast několik stovek metrů dolů.
Náš nepálský řidič byl opravdu človek na svém místě a jeho schopnosti řídit za těchto podmḯnek to dokazaly. Museli jsme tlačit jen jednou. Ale stálo to za to. Po roztlačení nemohl zastavit a nabrat nás a tak celá naše tlačící posádka vozu, kterou tvořila Nikol, Hilda a já, musela několik stovek metrů pěkně během překonat a dohonit náš vůz až na kopci. Za normálních okolností by to byla sranda, ale v této nadmořské výšce 3500m byl běh výkon pro našince zatím neokusený. Po dosažení vrcholu Rohtang pasu už nás čekali jen samé positiva a sociální jistoty. Cesta se jen místy měnila v oraniště, které lemovaly obrovské kameny držící jen na čestné slovo. Občas přes cestu protékala řeka, či se přeplazil zával. Náš vůz a řidic si však se vším poradili.
Až jsme dojeli do Keylongu … zde se ukázalo, že cesta přeci jen byla pro jeep náročnější a museli jsme udělat zastávku u místního automechanika, který nám opravil uvolněné uchycení předního kola. V těchto podmínkách, především při sjíždění serpentin, udělal řidič dobře, že nám o problému, který již určitě trval delší dobu, neřekl. Věděl, že by to v nás vyvolalo zbytečné obavy. Po hodinové zastávce u automechanika, již nás dělilo jen 40 km od cíle. Zde to ovšem znamená 2 hodiny cesty.
Do Darchy jsme dorazili přibližně kolem 3 hodiny. Uvítala nás řada 10-ti baráčků, usměvaví lidé a obrovské hory kolem. Ubytovali jsme se v centru Darchy, ale to už v další kapitole ...
No comments:
Post a Comment